Měsíc: Březen 2020

Způsobů hodnocení obtížnosti zajištěných cest je několik. U nás se používá většinou rakouské šestistupňové hodnocení, v oblíbené oblasti Lago di Garda pak italská stupnice. Existují i francouzská škála a hned dvě švýcarské. Babylon? Proti hodnocení lezeckých terénů a výstupů ani ne!

Obecně klasifikace ferraty zahrnuje nejen vlastní obtížnost zajištěné cesty, ale také náročnost přístupu a sestupu zpět k výchozímu bodu. Proto se na našich fórech setkáte s názory, že cesty v Alpách jsou hodnoceny mírně. Ale pokud připočtete dlouhé přístupy a časté sestupy po suťovištích, hned je hodnocení správné.

Rakousko	Itálie	Francie	Švýcarsko I	Švýcarsko II
A snadné	F facile	F facile	KS 1	T1 pěší turistika
B středně obtížné	MD media difficoltà	PD peu difficile	KS 2	T2 horská turistika
C obtížné	D difficile	AD assez difficile	KS 3	T3 náročná horská turistika
D velmi obtížné	MOD molto difficile	D difficile	KS 4	T4 alpský terén
E extrémně obtížné	ED estrema difficoltà	TD trés difficile	KS 5	T5 náročný alpský terén
F extrémní sportovní		ED extrémement difficile	KS 6	T6 velmi náročný alpský terén

Škála označená jako Švýcarsko II se používá k hodnocení celkové náročnosti horských túr, jejich součástí mohou být i ferraty.

Jednotlivé úrovně se mírně liší, ale pro obecné pochopení náročnosti by měla tato tabulka vyhovovat.

Velmi hezké rozdělení obtížnosti výstupů jsem viděl na webu KČT Slovan Pardubice:

• Paráda, jde to!
• Uf, dře to.
• Ach jo, nejde to.

Osobně se kloním k názoru, že ferrata má turistovi usnadňovat přístup na hezká místa, nikoli suplovat skalní lezení. Takže cesty E a F rád přenechám masochistům. Navíc padat v podobném terénu je mnohem bezpečnější do lana než do ferratového setu.

Batůžek na ferratu? Ano, rozhodně. Je jasné, že na Pastýřkou stěnu, kde je restaurace dole i nahoře a auto stojí pod mostem (ve vzdálenosti 5 min chůze), nepotřebujete nic než ferratou výbavu a peněženku (ale na tu se batůžek hodí). Na celodenní výlet ve Slovenském ráji už ale potřebujeme více věcí.

Cvičná stěna

Zde je tedy potřeba opravdu jen sedák, ferratový set, helma, rukavice, odsedka a láhev s pitím. Na fotce není lékárnička, ale neměla by ve vašem batohu chybět. Občerstvení a lékárnička patří dovnitř batůžku, myslete na ty, co jdou pod vámi – v případě upuštění předmětů totiž ohrožujete ostatní.

Jednodenní výlet

Tady už je potřeba myslet na to, že ferraty jsou v horách, a i když vycházíte od auta v teplém slunečném počasí, nahoře to může pořádně profukovat a déšť se z vedlejšího údolí přižene během pěti minut. Takže do většího batůžku naskládáme nepromokavou bundu, příp. zateplovací vrstvu či triko na převlečení. V lékárničce by neměla chybět termoizolační fólie. Na dlouhé přístupy nebo sestup se hodí trekové hole (stačí jedna).

Přechod hor, náročnější trasy

Prodloužený víkend v horách znamená opět vetší batoh (i když já nosím většinu zmiňovaného vybavení s sebou i např. na děčínskou ferratu). Kromě již uvedeného vybavení přibalíme věci na spaní (vložku do spacáku), věci na nouzové přenocování (žďárák, teplou vrstvu), vařič. Na vlastní ferratu pak pomůcky na záchranu či dopomoc. Lano o délce cca 20 m, prusíky, smyčky a HMS karabiny.

Na všech fotkách chybí nepromokavé pouzdro na mapu, mapa
a mobilní telefon! Ty si do batohu určitě přibalte.

Pozn.: Na ilustračních fotkách je vybavení, které na ferratách skutečně používáme (nejedná se tedy o reklamní předměty/cílenou propagaci).